O nás
Již od dětství byla zvířata a příroda vůbec mým velkým koníčkem. V našem velmi malém bytě s námi žila suchozemská želva, bílé myšky, andulky, chůvičky, křeček, rybičky, kuklili se motýli, líhli pulci apod. Cesta do zoo patřila k pravidelným víkendovým aktivitám. V době studia jsem se do zoo vracela na letní brigády.
Vzhledem k bytovým podmínkám byl pes zprvu pouze u babičky mimo Prahu. Velice vzpomínám na čau-čaua "Monču", za kterým jsem každý víkend dojížděla. V 18 letech jsem si mohla pořídit prvního vlastního psa. Byla jím německá ovčačka Rena. Snahy o výcvik byly, ale z mého současného pohledu, dost nepovedené. Fenka celou rodinu dost ovládala a soužití nebylo zcela ideální.
Studium na VŠ bylo samozřejmě zaměřeno na přírodu a zvířata. Vystudovala jsem Přírodovědeckou fakultu UK a diplomová práce se týkala etologie psovitých šelem. To mi dalo základ k pochopení chování psa nejen v psí smečce, ale i při soužití s lidmi.
První žlutou fenu labradorského retrievera jsme si přivezli domů v dubnu 2001. Jednalo se o fenu Yesterday's Bohemia Bras ( O: Woody Black of Golden Erinor, M: Glitter Gem Bohemia Bras). "Nessi" byla dlouho očekávaným štěňátkem. Díky alergii u syna jsme totiž museli čekat na povolení lékařů. Byla to naše první fenka tohoto plemene a mou snahou bylo vycvičit jí tak, aby byla psem, který nemusí chodit na vodítku a může se pohybovat všude s námi. O nějakém loveckém výcviku jsem tehdy neměla ani tušení.
Asi jako většina začínajících jsem získávala informace z různých zdrojů. Od manželů Volejníkových, od paní Krutské ( chovatelská stanice Bohemia Bras), ze Zpravodajů Retriever klubu a KCHLS. V létě 2001 jsem se také zúčastnila prvního letního výcvikového tábora a velice důležitým zde bylo setkání s Jindrou Hermannovou a Evou Píchovou (www.vycvikretrieveru.com). Začala jsem pravidelně navštěvovat výcvik určený pro retrievery, zkusila i výstavy. Tím jsem labradorům propadla defenitivně nejen já, ale i celá rodina.
V roce 2002 k nám přišla žlutá fena Chippi od Byšiček. Neklapalo nám to však spolu a feně jsme našli po 9 měsících nový domov.
V listopadu 2003 se nám narodila první štěňátka: 4 černí kluci, 1 žlutý kluk a 4 žluté fenky. Otcem štěňat byl multišampion Royal Standard Tankaram (viz. www.royalstandard.cz). Štěňata měla silnou kostru, krásně modelované hlavy a hlavně milou povahu. Všechna štěňata jsme umístili do dobrých rukou. Ve většině rodin fungují jako mazlíci, ale někteří dosáhli i výborných výstavních a pracovních výsledků. Jedno štěně z vrhu, Ash, u nás zůstalo. Čtyři štěňata z vrhu mají složené OVVR a tři Klubové PZ. Speedy je čekatelem šampiona ČR, Ash juniorským šampionem ČR, šampionem ČR, SR, Interšampionem, čekatelem šampiona Německa, Rakouska a Slovinska. 2 jedinci byli pravidelně využíváni v canisterapii.
V roce 2007 se do naší rodiny zařadila Abby (O: Attikonak Q One for Two, M: Kathleen Draco Minor) od chovatelky Ilony Bártové (www.cambrella.estranky.cz). Setkání s ní bylo také mezníkem v porozumění tajů chovu a výcviku labradorů.
V roce 2014 se naší fence Abby narodila štěňátka (vrh C) a jedna fenka u nás zůstala. Jedná se o Casey Amazing Frace. Píši tento odstavec v době, kdy je již starší dámou a tak mohu shrnout. Úžasná fenka s obrovskou chutí k práci. Obešly jsme spolu mnoho zkoušek od PZ, LZ, VPR až po Derby všech možných krajů, Derby ČR a Prezidentský pohár. Získala opakovaně tituly CACT a vyhrála Pražské derby. Bylo to krásné období a vždy na něj budu ráda vzpomínat. Jejími sestřičkami jsou mimo další i Collet Amazing Frace a Cee Amazing Frace. Ty získaly tituly šampionek krásy několika zemí, ale i práce. Casey odchovala 2 vrhy štěňátek, která jsou úspěšná nejen pracovně, ale i výstavně.
V roce 2017 se k naší smečce přidala fenka LR dovezená ze Slovenska, Yves Black Rose Queenś Joyce (Růženka). I ta byla využívána v lovecké praxi a složila úspěšně PZ i VPR
Těžké rozhodnutí jsem musela udělat v roce 2021. Dalšího labradora už pořizovat nebudeme. Pokud si přičtu k našemu věku 15 let (průměr života našich labradorů), není to reálné. Bez psů si ale život představit nedovedu a tak padla volba na plemeno menší, Welsh corgi pembroke. Po delším hledání vhodné fenky jsme z Polska dovezli Ajšu (Bianka Wataha spod Slézu). Povahově je to něco zcela jiného než LR Sebevědomý rošťák, co je stále dobře naladěn a chvílemi si dělá co chce. Konečně k samostatnosti byl i vyšlechtěn. Vůbec toho ale nelituji. Rozhodně se nenudíme a je to parťák, který na svých krátkých nožkách již zdolával Alpy i pláže Rujány.
Naším cílem není vlastnit velký počet psů. Snažíme se jim intenzivně věnovat. Odchovy u nás nejsou proto časté. Cílem však je odchovat štěňata zdravá, kvalitního exteriéru. Důležité je pro nás předat naše štěňata majitelům, kteří se jim budou maximálně věnovat.
S našimi psy chodíme pravidelně na procházky, jezdí s námi na výlety a dovolené nejen v ČR, ale i do zahraničí. Zdolávali s námi Alpy v Jižním Tyrolsku, Dolomity v Itálii, ledovce v Norsku, moře i jezera ve Slovinsku, Toskánsko i jih Itálie, pobřeží Baltu. Jak probíhají životní etapy psů usilovně cvičíme, skládáme lovecké zkoušky, jezdíme na výstavy po Evropě, věnujeme se canisterapii a pak zase necháme pejsky v důchodovém věku v klidu relaxovat.
Výstavní období našich psů byla různá. Nessi dávala silně najevo, že jí to ale vůbec nebaví a tak jsme ji s výstavami moc netrápili. S Ashem jsem sjezdila Evropu - Slovensko, Polsko, Rakousko, Německo, Slovinsko, Švýcarsko. Myslím, že je důležité, nechat psa ocenit nejen rozhodčími v ČR v konkurenci českých psů, ale porovnat se v konkurenci evropské a u rozhodčích, kteří mají srovnání z výstav konaných po celém světě. U Abby a následujících pejsků jsem již ježdění po výstavách utlumila. Velkou roli v tom hrálo i jisté znechucení z úrovně posuzování rozhodčích zejména v našich končinách.
Se svými psy jsem složila řadu zkoušek. Začínala jsem s tzv. OVVR a ZV a pokračovala na Klubových PZ, ZVP, LZ, a ZPR kde jsem s Abby a zejména s Casey dosáhla výborných výsledků. Psi byli prověřeni i v myslivecké praxi. Nessi i Ash měli složenou i canisterapeutickou zkoušku a velice se v praxi osvědčili. V období 2005 až 2008 jsem působila jako výcvikář na cvičišti retrieverů v Kolodějích. Tuto činnost jsem ale musela pro jiné pracovní vytížení opustit. Skládání zkoušek se však nestalo mým cílem. Cílem je mít psa, se kterým je radost žít a neobtěžuje své okolí ani své majitele svým chováním.
Více je možné se dočíst v časopise Svět psů č. 11/2017.
